Pro základní funkčnost, zpříjemnění používání webu, analytické účely a v případě udělení souhlasu také pro účely cílení reklamy využíváme soubory cookies. Nastavení vlastních preferencí cookies můžete kdykoli upravit odkazem ve spodní části stránek.




ČLÁNKY » Účinnost použití SILVERETTE

SILVERETTE® CUPS – STŘÍBRNÁ OCHRANA BRADAVEK


ÚČINNOST POUŽITÍ STŘÍBRNÝCH KLOBOUČKŮ PŘI PREVENCI A LÉČBĚ RAGÁD PRSNÍCH BRADAVEK


z článku dr. Alfonse Pluchinotta,vedoucího oddělení chirurgické senologie Fakultní nemocnice v Padově. Autor několika studií v oboru senologie (Senologie – Diagnostika a léčba onemocnění prsu, Ikonografie a klinická metodologie prsních lézí, Ilustrované dějiny senologie) je redaktorem časopisu „Aggiornamenti in Senologia“ (Nejnovější poznatky v oboru senologie), v sekci nezhoubná onemocnění.


Při léčbě otevřených povrchových kožních lézí se využívají nejrůznější přípravky, například denaturovaný líh, merbromin, antiseptické roztoky proflavin hemisulfátu a krystalická violeť. Všeobecně se nedoporučují antibiotické masti a zásypy, které zpomalují odlučování strupů a mohou selektovat kmeny bakterií, rezistentní na antibiotika. Protože téměř všechny výše uvedené substance mohou být pro kojence škodlivé, doporučuje se při výskytu ragád prsních bradavek nebo v případě takovéto predispozice spíše velmi pečlivé očištění nebo omytí a aplikace netoxických látek, které mohou zamezit kolonizaci a proliferaci bakterií. Přestože jsou mezi těmito nejrůznějšími produkty takové, které využívají jako nosiče látky s vlastním ochranným účinkem na pokožku a jsou dobře snášeny (lepicí fólie z polyuretanu, hydrogely, hydrokoloidy, granule hydroaktivního škrobu, polyuretanové pěny, kolagenové kapsle), je nutno vzít v úvahu rovněž využití tenkých kovových plátků ze stříbra, které nevyžadují aplikaci nosičů a jsou klinicky účinné bez výskytu vedlejších účinků.

Antiseptické účinky stříbra jsou známy již od starověku. Aplikaci „lístků“ stříbra při léčení ran nacházíme již ve starověkých perských chirurgických postupech a terapeutické využití tohoto kovu se následně dostalo do Evropy právě ve spojitosti s arabským lékařstvím. Využití stříbra mělo stále širší uplatnění a jeho baktericidní účinky se využívaly při léčbě ran nejrůznějšího původu. Používaly se především tenké, ohebné stříbrné plátky nebo práškové zásypy, které však mohly ve vysokých dávkách vykazovat toxické účinky. Náhradou za práškové substance se v posledních desetiletích přešlo k vhodnějšímu a racionálnějšímu používání stříbra v koloidním stavu a/nebo ve formě stříbrných solí. Také stříbro v kovovém stavu, ryzí na 99 % a mikronizované, je snadno ionizovatelné a vykazuje okamžitou biodisponibilitu, která umožňuje snadnou tkáňovou difuzi, zejména ve vlhkém prostředí.

Existují různě formulované teorie, které vysvětlují antiseptické vlastnosti stříbra; ta nejprůkaznější přisuzuje baktericidní účinky tohoto kovu zásadním změnám indukovaným ionty stříbra v proteinovém materiálu, který tvoří buněčnou stěnu a cytoplazmatickou membránu bakteriální buňky. Tyto reaktivní mechanismy zřejmě přispívají k vytvoření nerozpustných proteinátů stříbra, které blokují sulfhydrylové skupiny a slučují se s fosfatidy, aby vytvořily neaktivní nerozpustné sloučeniny. Tyto fenomény vedou k ireverzibilní biologické alteraci zasažené bakteriální buňky, především u grampozitivních bakterií, jejichž stěna je bohatší na proteické složky, přičemž tyto grampozitivní bakterie jsou odpovědné za veškeré prsní záněty vzniklé při kojení. Jak píše William O. Foye v „Principech farmaceutické chemie“: Antiseptické působení derivátů stříbra lze v zásadě přisoudit iontu Ag, který je schopen vysrážet proteiny bakteriální protoplazmy; tento komplex stříbra a proteinů neustále uvolňuje ionty stříbra, které tak mohou pokračovat ve svém denaturačním působení.

Stříbro vytváří nerozpustné komplexy s kyselinou deoxyribonukleovou (DNA) a s kyselinou ribonukleovou (RNA), což by mohlo vysvětlovat jeho antibakteriální účinky. Z nejnovějších experimentálních výzkumů vyplývá, že k baktericidnímu působení tohoto kovu dochází především tehdy, když se vyskytuje ve stavu iontu, proto je tedy výhodnější použití stříbra „v kovovém stavu“ než ve stavu koloidním nebo ve formě solí. Rovněž švýcarský botanik Carl von Nägeli, který v roce 1893 popsal sterilizační vlastnosti kovového stříbra, zastával názor, že stříbro je aktivnější, jestliže je rozptýleno v ryzím stavu. Využití stříbrných kloboučků k ochraně bradavek je zaznamenáno a někdy dokonce vyobrazeno v několika statích z chirurgie, pocházejících z 18. a 19. století. Přestože jejich hojivé účinky nejsou přímo zmíněny, terapeutický účinek stříbra na kožní léze je nezpochybnitelný. Je také potvrzeno, že se účinky stříbra rozvíjejí především ve vlhkém terénu, jako je dvorec prsní bradavky, bohatý na kožní žlázy, které jsou zvláště aktivní právě při kojení. Okluzivní medikace, díky které je udržována vysoká míra vlhkosti, podporuje proces fibrinolýzy a angiogeneze prostřednictvím akumulace růstových faktorů, vyměšovaných z tkání. Omývání pokožky dvorce a aplikace stříbrných kloboučků tedy představují opatření pro prevenci tvorby ragád prsní bradavky, které je spolehlivé a především neškodné nejenom pro kojence, ale také pro matku; stříbro totiž nemá alergizující účinky, a protože neprostupuje kožní vrstvou, nemá ani systémové účinky.


Hojivé účinky stříbra, podobně jako je tomu u mnoha jiných látek označovaných za hojivé, nelze chápat jako přímé působení na samotný fyziopatologický proces, jehož mechanismy účinku nejsou ještě dostatečně známy. Tyto hojivé účinky jsou spíše nepřímým důsledkem kontrastního působení na celkový obsah bakterií, které jsou přítomny na rozpraskaném povrchu kůže, takže hojivý proces je tím rychlejší, čím nižší je kvalita přítomného bakteriálního obsahu.